Miluju svůj život ještě víc, než kdy dřív

Setkání s onkologickou diagnózou mě utvrdilo v poznání, že za svůj život je potřeba vzít vlastní odpovědnost. 

Jakmile to uděláte, celý vesmír se spojí, jen aby vám vyhověl.

Stáhněte si eBook zdarma
Získáte tak několik osobních zkušeností a rad
pro úplný začátek cesty s onkologickou diagnózou.

31.3. 2020

Čas jarního vábení

Je konec března, občas se ještě hřejivé sluníčko přetahuje se sněhovými vločkami, ale pro mě touto dobou nastává každoroční čas jarního vábení. Brouzdám po zahradě a začínám přemýšlet, jak si tu zahradu letos vylepším, co kde zasadím, co se mi osvědčilo a co letos vynechám. Je to jedna z věcí, které mám moc ráda, které mě naplňují. Letos mi...

24.3. 2020

První krůček ke změně?

Je mrazivé jarní ráno, dopíjím snídaňový čaj a chystám si podklady k novému eBooku. Třídím si myšlenky, zkouším zapsat osnovu a stále dokola se mi vrací pocit: „Jak je úžasná doba, ve které žiju.“ Ještě před rokem jsem byla „úspěšná uštvaná“, zapasovaná do soukolí mašiny, která se evidentně přehřívala, třásla, makala na plný výkon, prostě před kolapsem. Z mého tehdejšího pohledu...

20.3. 2020

Koronavirus jako pobídka ke změně

1.ZASTAVENÍ Podzim 2016. Kráčime pěšinkami v Himalájích. Patnáctidenním trekem okolo Manaslu (8163m.n.m) si plním svůj dětský sen – podívat se do Tibetu. Tedy skoro. Nepál není Tibet, nicméně jdeme i vesničkami tibetských utečenců. Hory, řeky a příroda vůbec jsou fascinující! Co mě však absolutně a zcela nečekaně zasáhne, je život zdejších lidí. Malí, snědí, usměvaví. Procházíme často i jejich dvorečky a při...

13.3. 2020

Vysněná Sněžka

Máme pondělní ráno 2. března a s kamarádkou Věrkou vyrážíme na pár dní na Pomezní Boudy do Krkonoš. Věrka je sporťák tělem i duší a obě milujeme hory na všechny způsoby. Občas si i vyslechneme, že jsme „kozy horské asuánské“, což ovšem bereme jako nejvyšší uznání.  Krkonoše mám od Věrky slíbeny už nějaký pátek, tak jen doufám, že počasí bude přát a pustí nás...

11.2. 2020

„Sluneční hormon“

Je únorová sobota a my se budíme do nádherného slunečného rána. Celý týden bylo pošmourno s šedivou oblohou, kde sluníčko nemělo šanci a proto je bez jakéhokoliv váhání rozhodnuto. Jde se na hory. Jupíí. Balím jen nezbytné trekingové hole a nesmeky. Připadl totiž i nový sníh. Svačina je zbytečná. Jsme po snídani a než nám vyhládne, budeme na hřebeni, kde je dostatek občerstvovacích možností. Pohladíme...

4.2. 2020

Poděkování do nemocnice

Do poloviny května 2019 jsem byla ve výborné zdravotní kondici, bez prášků či bez jakéhokoliv jiného omezení. Když pomineme občasné jarní virózy, které jsem řešila bylinkovým čajem s medem a citrónem, zachumláním do peřiny a vydatným spánkem, s lékaři jsem se setkávala pouze na úrovni preventivních zdravotních prohlídek. A právě jedna taková preventivní prohlídka odstartovala další vyšetření s konečným stanovením diagnózy: rakovina...

4.2. 2020

Proč jsem začala psát blog?

Asi bych měla začít od začátku. Takže několik střihů v čase… Jsem malá holčička v první třídě, typický introvert. Ráda courám po zahradě, objevuju svět různých hmyzáků, žouželí a miluju vyprávění vymyšlených příběhů svého dědečka. Dětské knížky a pastelky jsou mí největší kamarádi. Ve škole jsem pak nejlepším čtenářem ročníku. Čas běží. Jsem na střední škole a byť jsem klasický pubertální lajdák,...