Velikonoční nadílka aneb epigenetika podruhé

Tentokrát jsem trošku váhala, jestli mám svoji přípravu na rozhovor do internetového plátku „Babí ucho“ zařadit i mezi svoje články na blogu, neboť v některých pasážích se text částečně opakuje s již zveřejněným článkem „epigenetika„, ale přesvědčila mě o tom velmi milá zpětná vazba od jedné z vás.

Takže epigenetika podruhé…

Proč tě napadlo zabývat se epigenetikou nebo si zjišťovat, o co jde?

Jsem ze své podstaty pozitivně laděný člověk a již od malička jsem byla načichlá tím, že s úsměvem jde všechno líp. Že sluníčko existuje, i když zrovna přišel mrak. Celoživotní jemný, ale přitom zarytý optimista. A potom, když jsem přišla k maléru jménem rakovina, jsem se úplně pochopitelně začala pídit po informacích, které faktory vstupují do procesu uzdravení. A tehdy jsem se skutečně potkala se seriózním učením, které na základě vědeckých poznatků dávají do souvislostí pozitivní emoce, radost ze života, lásku k sobě i druhým, s biochemii člověka, s genovou výbavou jedince a s jeho tělesným zdravím. Prostě s epigenetikou jsme si padly do oka 🙂

Pomohlo ti to k něčemu ve tvém životě i prakticky?

Ano, samozřejmě. Když vám taková vědecká kapacita, jakou Dr. Lipton je, vysvětlí, jak pozitivní myšlení dělá tělu dobře, jak obrovskou moc sami nad sebou, nad svým zdravím máme, v podstatě vám potvrdí, že jste se vydali správnou cestou, pak na svém myšlení, vědomí i podvědomí, doslova a do písmene „makáte“ každou sekundu žití. Naštěstí jsem nemusela nic zásadně měnit, jen jsem vše prohloubila.

Co to tedy epigenetika je?

Tak gen je jednotkou dědičné informace a genetika je věda, která se zabývá dědičností či proměnlivosti organismů s vazbou na tyto geny. Epigenetika je pak věda, která sice vychází z genetiky, ale jde dál a boří původní mýtus o genech. Vědci z oboru epigenetiky zjistili, že geny, které v sobě nosíme, se zapínají nebo vypínají v závislosti na faktorech životního vnějšího a zejména pak vnitřního prostředí. Není tedy pravdou, že pouhá přítomnost genu nutně znamená onemocnění. Například pravděpodobnost, že se onemocnění po dědičné liniiprojeví nebo ne, je 50 na 50. Všechny geny jsou spojeny s onemocněním. To ano. Ale nezpůsobují jej. Nejsou to geny, co má moc nad našimi životy.

Znáš nějakou literaturu či články na toto téma, které bys mohla doporučit?

Jednoznačně bych doporučila knihy, přednášky, rozhovory s člověkem v této oblasti snad nejvíce povolaným, a tím je Bruce LiptonPh. D.  Setkání s jeho výzkumem a učením je fascinujícím poznáním, přičemž má tento univerzitní pedagog, biolog, vědec, odborník na genetiku, později na epigenetiku dar velmi jednoduše, srozumitelně a přitom zaníceně a s hloubkou vědění hovořit i k laikovi, jako jsem já či většina z nás. Takže, kdo má zájem, může si prohloubit vzdělání: Biologie víry, Líbánkový efekt, Spontánní evoluce.

Znamená to tedy, že silou své vůle můžeme přepsat genetické informace? To je nad míru zajímavé?

Takhle bych to určitě nedefinovala. Genetickou výbavu máme danou od narození, tu měnit či přepisovat nelze. Máme však ve svých rukou, zda tyto geny zaktivujeme nebo je necháme spát. Geny jsou jako čekající armáda na náš příkaz „k akci“. A silná vůle, ta nám pomůže vytrvat při práci na sobě samých. Které geny si v těle spustíme a které zůstanou bez aktivity, však záleží na našem vědomí, podvědomí, na životních postojích, zvycích, myšlenkách. A právě toto je „jádrem pudla“ našeho zdraví.

Čím toho lze konkrétněji dosáhnout?

Jak už jsem předeslala výše, naše geny se vypínají nebo zapínají v závislosti na chemickém prostředí v našem těle. Biochemie člověka je tedy ovlivnitelná vnějším prostředím, např. co jíme, dýcháme, jak kvalitně spíme, odpočíváme, jak často chodíme do přírody, jak vnímáme stres a jak jsme vůči němu odolní a do jaké míry si ho připouštíme. To už se však dostáváme do vnitřního prostředí, kde hrají zásadní roli naše emoce, myšlenky, zvyky a postoje propsané do podvědomí, převzaté programy od našich rodičů, atd. Takže naše současné pozitivní či negativní myšlení a pozitivně či negativně naprogramované automatické podvědomí jsou zásadním spouštěčem všech chemických procesů v těle. A jak dosáhnout toho, že z naší genové výbavy dostaneme ven jen to nejlepší?

Řečeno úplně zjednodušeně: milujte svůj život, posilujte radost, vděčnost, lásku a nedávejte energii ničemu negativnímu. Mějte každý den jako korálek 🙂

Na svém blogu píšeš některé tipy dle Dr. Liptona, zkoušela jsi to?

Upravit současné myšlenky a emoce, stejně jako upravit stravu a životní styl, dá sice chvíli práci, než si to naše hlava a tělo vezmeme za svoje, ale jde to. Nicméně zapracovat na podvědomí, na zarytých automatických programech, tak to je opravdu těžké. A to si vezměte, že jsou u většiny z nás až ze 70% negativní. Pěkná nálož, viďte.

Dr. Lipton v tomto směru hovoří o energetické psychologii, kde terapeut s vámi vede rozhovor a poklepem na akupunkturní body se snaží o změnu ve vnímání nepříjemné situace a k eliminaci nepříjemných pocitů. Toto jsem osobně nevyzkoušela a o žádném takovém terapeutovi ani nevím.

Nicméně další postupy jsou již nám všem mnohem dostupnější. Dalším tipem je totiž „domácí“ hypnóza, kdy například těsně před usnutím si máme navozovat pocity radosti, lásky, vděčnosti. Zopakovat si a poděkovat za všechny krásné okamžiky dne. Případně si do uší pouštět takto zacílené meditace.

Jako další je cílené opakování, kdy při jakékoliv možné příležitosti, třeba i nad úplnou drobností, si uvědomujeme a vědomě opakujeme, jak je nádherné být na světě a jak jsme šťastní, že u toho všeho můžeme být. A opět s radostí v srdci děkovat, děkovat, děkovat.

A právě tyto dvě popsané praktiky používám dnes a denně. Kdo ještě tak nečiní, vřele doporučuji. Jsou úplným základem pro novou radostnější, celistvější, zdravější i svobodnější cestu životem.

Pro ty, kteří chtějí jít ještě kousek dál, bych možná na tomto místě zmínila dalšího mistra v tomto oboru, a tímje Dr. Joe Dispenza. Z jeho učení jsem doslova nadšená. Na epigenetiku navazuje a přidává práci s energií, přičemž nejen teoreticky, ale i prakticky učí dovednostem, jak na to, abychom byli ve svém vytváření nových životů co možná nejvíc úspěšní.

Tuto připravu na rozhovor jsem pak poslala do mailu spolu s přáním veselých velikonoc  a téměř obratem mi přišla skvělá reakce i s doplněním následujících informací:

Dobrý den, Ivanko,

děkuju za Váš další skvělý článek❤️

Ta poklepávací metoda je podle mě EFT. Je to poklepávání na meridiány ledvin, žaludku atd. Vyklepávají se na nich konkrétní emoce smutku, vzteku, viny… Dokud nedojde ke zneutralizování bolavé vzpomínky. Obrovská úleva. Dokonalé, když terapeut ovládá i kineziologický test, aby pak naše tělo potvrdilo, že jsme situaci zpracovali a odpustili. O mnohých jsem si to myslela já, ale moje tělo vědělo víc.😉

Moc Vás zdravím z Dubiny od Karlových Varů a přeju prosluněné dny🌞Veronika

Verunko, ještě jednou moc děkuji.

A já jen závěrem doplním, že kineziologický test byl používán i při zjišťování úrovní vědomí panem Dr. Hawkinsem – více v článku „Mapa úrovní vědomí„.

Přeji prosluněné jarní dny všem

Miluji svůj život ještě víc, než kdy dřív. Moje sdílená cesta od onkologické diagnózy ke změně a uzdravení je inspirací a nadějí pro všechny, kteří čelí podobné životní situaci a mají odvahu pro změnu. Ukážu vám svoji cestu tak, aby posloužila i vám. Můj příběh si přečtěte zde
  • Jako DÁREK pro Vás eBook ZDARMA

    Získejte několik osobních zkušeností a rad pro úplný začátek cesty s onkologickou diagnózou.

  • Nejnovější články
  • Kategorie