První krůček ke změně?

Je mrazivé jarní ráno, dopíjím snídaňový čaj a chystám si podklady k novému eBooku. Třídím si myšlenky, zkouším zapsat osnovu a stále dokola se mi vrací pocit: „Jak je úžasná doba, ve které žiju.“

Ještě před rokem jsem byla „úspěšná uštvaná“, zapasovaná do soukolí mašiny, která se evidentně přehřívala, třásla, makala na plný výkon, prostě před kolapsem. Z mého tehdejšího pohledu z ní nebylo úniku.

Jak bláhové!

Stačilo pouhé oznámení možné diagnózy a rázem bylo všechno jinak. Opravdu. Ta změna přišla jako blesk z čistého nebe. Jako bych se dostala do jiné dimenze. V práci jsem si vzala volno a skutečně začala přemýšlet nad zcela jinými, zásadními věcmi, o kterých jsem sice věděla, ale které mě dosud míjely. Neměla jsem na ně čas.

Prostě jsem začala kráčet jiným směrem. A musím říct, že je to úžasná cesta fascinujícího poznání s plným vědomím.

Náš mozek má neskutečně velkou kapacitu, kterou běžný člověk technického 20. století nechával nepovšimnutou. Věnovali jsme se rozvoji rozumové části mozku, trénovali jsme levou hemisféru (logika, analýza, atd.), která bezesporu plní velmi důležité úkoly. Avšak pravou hemisféru (intuice, abstraktní myšlení, práce s vědomím) jsme nechávali téměř ladem. A právě tato část mysli, kterou všichni máme a kterou jsme dosud nevyužívali, čeká na probuzení.

S nástupem mobilních telefonů a zejména pak internetu (věci nehmatatelné, virtuální, na bázi informační) jsme se skokem dostali do 21. století, které sice ještě nemá oficiální označení, ale troufám si říct, že se bude vyznačovat právě prací s vědomím. A to jak u jednotlivců, napříč společností, napříč vědními obory, kvantovou fyziku či medicínu nevyjímaje.

Řekla bych, že nastává ten pravý čas či potřeba práci s vědomím aktivovat.

A z mého úhlu pohledu pandemie koronaviru tomu skutečně nahrává. V žádném případě mě netěší, stejně jako nikoho z nás, ta vysoká čísla nakažených, nemocných ve vážném stavu či usmrcených. Vím, že to není žádná legrace. Vnímám i aspekt mnohdy značného ekonomického dopadu do mnoha domácností. Jsem pokorná a respektuji.

Na druhou stranu však cítím obrovskou vlnu lidství, která se probudila v každém z nás. A to je dobře. Už jsme to nutně potřebovali. Stejně tak cítím, že ruku v ruce přichází k mnoha lidem i zastavení/zamyšlení a přála bych si, aby to byl právě ten iniciační první krůček ke změně myšlení, ke změně vnímání světa. Tak, jako to bylo u mě.

Proto jsem přesvědčená o tom, že stejně jako má osobní „onkokrize“ mi přinesla spoustu darů, může i celosvětová „koronakrize“ minimálně v nás probudit zájem pracovat s vědomím, které nás přesahuje.

Předpoklady na to máme všichni.

Těším se na společnou cestu.

P.S. Tak, a já už opravdu jdu psát ten eBook, ať jdeme k věci 🙂