„Sluneční hormon“

Je únorová sobota a my se budíme do nádherného slunečného rána. Celý týden bylo pošmourno s šedivou oblohou, kde sluníčko nemělo šanci a proto je bez jakéhokoliv váhání rozhodnuto. Jde se na hory. Jupíí. Balím jen nezbytné trekingové hole a nesmeky. Připadl totiž i nový sníh. Svačina je zbytečná. Jsme po snídani a než nám vyhládne, budeme na hřebeni, kde je dostatek občerstvovacích možností. Pohladíme kočku, vezmeme psa a jde se na to. Těším se.

Vyrážíme ze sedla Pindula (tam necháváme auto) přes Černou horu na Radhošť, Pustevny, pak dolů na Maralák a dom. Šlape se skvěle. Pěšinka vede lesem celkem ostře nahoru a potkáváme (předcházíme) jen jednoho člověka. Příroda nám nachystala kouzelné scenérie. Prostě idylka.

Vitamín D – sluneční hormon

Na hřebeni už sice pár lidí přibylo, zato však nás vítá plné sluníčko. Paráda. Stojím, mhouřím oči, klidním dech. Usmívám se a nasávám tu uzdravující sílu. Jen málokdo si uvědomí, jak je pro nás právě sluníčko důležité. Bez něj velmi rychle chřadneme. Bez Slunce by na Zemi neexistoval život. Jeho pomocí získáváme „sluneční hormon“ – vitamín D, který je nezbytný pro řízení velkého množství procesů v téměř všech buňkách našeho těla.

Rakovinné buňky nemají rády Slunce

Dokonce ani rakovinné buňky nemají rády Slunce. Je prokázáno, že dostatek vitamínu D snižuje riziko vzniku rakoviny a u nemocných pak potlačuje růst zhoubných nádorů. To je pravý opak toho, co běžně slyšíme, že? Mimoto pak sluníčko zpomaluje řídnutí kostí, snižuje vysoký krevní tlak, chrání před diabetem, atd. Jsme prostě v tomto ohledu skutečné „světelné bytosti“.

Nedostatkem strádá 70% až 90%

Bohužel v dnešní technické uspěchané době, kdy převážnou část dne trávíme v kancelářích, ve skladech, v marketech, doma (v novodobých jeskyních), pak nedostatkem vitamínu D strádá celých 70% až 90% všech obyvatel střední Evropy. A to i v létě! Nejhorší situace je pak právě v předjaří, kdy naše biochemické tělo z tohoto pohledu pociťuje dlouhodobý deficit.

Alepoň 15 minut denně

Jedním z klíčů ke zdraví je tedy i zdravý pobyt na sluníčku. Ale pozor, žádné opékání, až jsme rudí jako raci! Na denní potřebu by mělo stačit cca 15 minut denně v krátkém rukávu bez opalovacích krémů a bez slunečních brýlí. Ano, slyšíte dobře. Bez slunečních brýlí (ty patří k moři, případně do vysokých nadmořských výšek), neboť vstřebávání sluníčka se děje z 80% právě přes oči. (více pak v ebooku).

Couráme se, postáváme, vychutnáváme si tu sluneční lázeň. V zimním období je to vzácnost. Jsme jako kocouři, téměř vrníme. Naše tělo si prostě zcela samovolně říká o pořádnou porci „slunečního hormonu“. Stačí jen naslouchat.

Na Pustevnách ještě obhlédneme pohádkový Libušín a scházíme směrem dolů, kde v hospůdce na Maralově kopci si s chutí dáváme fazolovou polévku a bramborový placek. Mimochodem výborný. Přes louky pak s plným bříškem, ve výborné náladě a skvělé kondici přicházíme domů. Dneska jsme vitamínu D syti a máme snad nabráno i na pár dnů do zásoby.

Děkujeme sluníčko.