Čas jarního vábení

Je konec března, občas se ještě hřejivé sluníčko přetahuje se sněhovými vločkami, ale pro mě touto dobou nastává každoroční čas jarního vábení. Brouzdám po zahradě a začínám přemýšlet, jak si tu zahradu letos vylepším, co kde zasadím, co se mi osvědčilo a co letos vynechám.

Je to jedna z věcí, které mám moc ráda, které mě naplňují.

Letos mi všechno kolem našeptává, abych zahradu posílila o nové stromy, stromky i keře, prostě o nový vysazený prostor, který by ubral ze sekání trávy a založil další stínovou oázu pro lepší letní žití. Možná mě k tomu vedou i vykácené holiny, co zbyly po těžbě „kůrovce“.

Prostě chci přírodě v rámci svých možností alespoň trošku pomoci.

Takové vábení a následné smělé plány jsem naposledy měla při zakládání zahrady. V té době jsem ovšem řešila hlavně odstínění pohledů na sousedovic stavení a výběr druhů ovocných stromů, jejich počet a výsadbu pro sklizeň určenou na okamžitou spotřebu, bez dlouhého skladování či kompotování. Máte také nejraději, když si můžete čerstvé plody utrhnout, k ovoci přivonět a pak je s pocitem požitkáře slupnout?

Letos bych však ráda stávající zahradní společenství rozšířila o kousek jedlého lesa. Tedy vzhledem k umírněným rozměrům spíše kousek jedlého remízku.

Nejsem svou podstatou člověk ortodoxní, nevyznávám přesně nalajnovaná pravidla a tak vypadá i má zahrada. Míchají se zde jehličnany s listnatými chlapíky, okrasné s jedlými, mezi zeleninou mi rostou trvalky a ani bylinky nenajdete na jednom místě. Takový jemně řízený chaos.

Ale co je hlavní – myslím i na ostatní. Na všechny ty včelky, motýly, ptáky, ježky, veverky, atd. Jen se slimáky si musím každoročně ujasňovat pravidla 🙂

Takže má idea, můj letošní plán: zkusím pro tento zahradní koutek vybrat pokud možno jedlé stromy, keře i jiné jedlé býlí tak, aby se jim spolu líbilo, aby se to líbilo nám a abychom si za nějaký čas mohli spolu s dalšími obyvateli přírodní zahrady uzobnout nějakou tu dobrotu.

Proto nyní každou zahradní procházku mířím právě do míst příští výsadby, pozoruji prostor ze všech stran a úhlů pohledů, snažím se nacítit prostředí tak, aby velikost, linie i budoucí volba porostu spolu hrály a pokouším si představit, jak by to mohlo vypadat za nějakých deset/dvacet let.

Přemýšlím o pár jedlých borovicích, které mají cca 1-1,2 cm velká semínka (piniové oříšky :). Věděli jste, že je dokonce i několik druhů, kterým se daří i v našich podmínkách? Tak proč je nezkusit.

U listnatých stromů mám zcela jasno s jedlými jeřabinami, které do jedlého lesa prostě patří. Mají lehký stín, krásně kvetou, na podzim je zdobí červené či oranžové náušnice z jeřabin. Chutnají všem, kdo si je dokáže utrhnout. Další mojí favoritkou je pak třešeň ptáčnice.

Zahradě by slušel ještě jeden ořešák. Ale pro ten raději najdu separé místečko, aby se zralé spadlé plody všem dobře sbíraly. Navíc se s ostatními moc nekamarádí a vyhání nejen pro nás obtížné hmyzáky, ale i ostatní rostliny, které by mu ubíraly z jeho oblíbené výživné a propustnější půdy.

A pak už přichází na řadu podsadbové keře. Tam je opravdu z čeho vybírat. Mým favoritem je opět jeřáb, tentokrát jeřáb černý zvaný arónie. Je to vskutku nenáročný společník, roste snad všude, má pěkný kompaktní vzhled a na podzim se barví krásně do ruda. Plody jsou přímo napěchované vitamíny. A ten likér, mňam.

Dále pak pěkný stinný podrost, který se bude starat o každoroční příděl kvalitního humusu zabezpečí třeba dříny, muchovníky, kamčatské či kanadské borůvky, hlohy, černý bez, ptačí zob, rybízy. Ještě se rozmyslím 🙂

To nejmenší býlí, což jsou trvalky případně ze sluneční strany i zelenina (jako například dýně, cukety, patizony, které nepotřebují předpřipravený záhon), budu řešit operativně, po namíchání osvědčeného rychlého kompostu.

Základ by tedy byl. Před konečným vyměřením a nákupem si vše ještě projdu a zhodnotím, zda je vše v pořádku z pohledu nároku na slunce či stín, případně na preferenci ohledně kyselosti půdy. Pak už jen připravím uvítací menu v podobě kompostu/mulče a jaro může začít.

Přátelé, to jarní vábení a následné tvoření je náramná radost.

Pojďte to zkusit se mnou.

A nemusí se jednat jen o zahradní plány. Takto vědomě zachytit vlastní tužby a přání, následně je posilovat/zhmotňovat (tj. přemýšlet, hledat informace, nalézt optimální řešení, dát to na papír a pak za to vzít), až se vám z myšlenky stane skutečnost, to je možno každý den a na všech frontách.

Pokud budeme mít v myslích a srdcích zasazeny myšlenky plné vášně (to jsou takové, ze kterých pramení naše vnitřní radost, které nás pohlcují, při kterých ztrácíme pojem o čase, kdy jsme „flow“) a budeme se o ně starat jako o vlastní zahrádku, potom náš život, naše vlastní realita se krok za krokem promění na vysněnou rajskou zahradu s nádhernými květy a šťavnatými plody.

Bude to skvělé nejen pro naši duši a tělo, ale i pro ostatní, kteří nám do našeho života vstupují.

Přeji si, aby se nám to co nejvíce vedlo 🙂