Mapa úrovní vědomí

„Když je žák připraven, učitel se vždy objeví.“

Takto nejlépe je snad možné popsat situaci, kdy mě při jedné z terapeutických setkání skvělý člověk a profík na svém místě Roman Michna (kraniální osteopatie) jemně nasměroval ke knihám D. R. Hawkinse. Okamžitě mě pohltily. Snoubí se v nich hluboká pravdivost, moudrost i jemná empatie a laskavost vzdělaného člověka.

Pravda, není to odpočinkové čtení na dovolenou pro každého, spíše knihy studijní. Však s nimi tak i pracuji. Různobarevně podtrhávám, dopisuji heslovité vlastní  poznámky a ty nejdůležitější myšlenky či vhledy si dokonce vypisuji do poznámkového bloku, abych se k nim mohla lehce vrátit.

Dr. David R. Hawkins je celosvětově uznávaný psychiatr, mimo jiné nositel Nobelovy ceny a autor řady knih (např. Moc versus síla, Vševidoucí JÁ, Vzestup po úrovních vědomí), ve kterých přichází s hlubokým a zároveň srozumitelným vysvětlením fungování lidských emocí v návaznosti na náš život, rozdílu síly a moci, osobního růstu a následného růstu pro druhé i rozvoje společnosti jako celku.

Mnozí jste se s jeho „mapou vědomí“ jistě setkali, nicméně opakování je matkou moudrosti. Vůbec není na škodu ji mít pěkně k ruce a v klidu nad ní popřemýšlet. Kam by tak člověk zařadil sám sebe? Která hladina názoru na život s převládající emocí je mu blízká? A kam se až může vědomě posunout?

Píšu „vědomě posunout“, protože jakmile začneme nad něčím přemýšlet a soustředíme se na danou věc, pak v dané chvíli zcela cíleně zapojujeme svou mysl. A to může být i cesta do vyšších hladin vědomí .

Dr. Hawkins pomocí kineziologické metody měřil a zkoumal po dobu 20 let duševní stavy lidí na celém světě z různých skupin, v různých situacích a následně sestavil tuto kalibrovanou stupnici vědomí od těch nejspodnějších pater až po stav osvícení.

Nebudu zde podrobně rozebírat každou hladinu vědomí, to by byl jiný příběh, spíše jen poukážu na několik bodů, které jsem pro svoji cestu k uzdravení pro sebe objevila, přemýšlela nad nimi, vracela se k nim a zkouším je do života vědomě a na trvalo přivést.

Totiž pochopení této tabulky může přinést nový vítr do života i vám. Může nastartovat opuštění starých vzorců myšlení a prožívání. Proč? Jednoduše proto, že pokud si tyto věci ve zájemných vazbách a souvislostech uvědomíme, vědomými kroky se v každodenním životě můžeme posouvat. A zároveň převezmeme za svoje prožívání, za svoji budoucnost zodpovědnost.

Starým způsobem myšlení svou novou lepší budoucnost nevybudujeme.

Takže k tabulce, k mapě úrovní vědomí, prosím…

U každého z nás jsou energetická pole vědomí do jisté míry promísená, v různých oblastech života mohou dosahovat trošku jiné úrovně, nicméně každý duševní stav člověka je spojený s převládající hlavní emocí. Stoupat po tomto žebříčku je však velmi obtížné a jde zřejmě o náš celoživotní úkol. Bez vědomého zapojení naší mysli se můžeme za život posunout maximálně o 5 bodů. Pokud si to však budeme uvědomovat a vědomě konat byť malé krůčky k lepšímu, můžeme se posunout i velmi vysoko.

Všimněte si významného bodu na stupnici vědomí na úrovni 200. Je to jakýsi rovnovážný bod mezi negativním, destruktivním vlivem na člověka i společnost (emoce a názory směrem dolů)  a pozitivním, rozvíjejícím vlivem (emoce a názory směrem nahoru). Je však potřeba všechno vnímat ve vzájemných souvislostech.

Podíváme-li se na nejnižší úrovně, kde se nachází hanba, stud, vina, v člověku převládají pocity úplného ponížení, odsouzení, zahanbení (například oběti znásilnění), zde život připomíná nesnesitelné peklo. Jdeme-li dál, pak například být smutný a stěžovat si, je mnohem lepší, než být apatický a cítit ve svém nitru prázdno.

Lidé s hladinou vědomí pod 200 se musí sytit energií z druhých, a proto nám v jejich společnosti není dobře. A přispívají k tomu i média se svými katastrofickými zprávami. Jako pozitivní vnímám zjištění, že na konci 20. století poprvé vědomí lidstva začíná oscilovat okolo celkové úrovně 200, ve světlých chvilkách dosáhlo dokonce úrovně 207. I tady se blýská na lepší časy.

Nad úrovní 200  již převažují pozitivní emoce, pozitivní náhled na svět a člověk energii začíná generovat a vyzařovat do okolí. Přes hladinu „žít a nechat žít“ (neutralita – 250) se dostáváme do roviny slušnosti či aktivní ochoty někomu prospět (310) a dále přes úroveň přijetí, hluboké akceptace všeho (350) k hladině rozumu (400), kde podle Hawkinse najdeme okolo úrovně 490 – 499 i pány Newtona, Einsteina, Freuda.

Teprve na úrovni ODVAHA (200) a výše nám začíná fungovat naše vlastní podpora uzdravení. V hladině odvahy nebo-li odhodlání, nasazení nastává totiž klíčový okamžik, kdy se obrazně řečeno zvedáme ze židle a jdeme naproti změnám. Máme vlastní energii k pohybu.

Další zlomový bod je hladina LÁSKA (500). Hranice vyzařování lásky ke všemu, co existuje. Hovoříme o lásce jako přístupu k životu, nikoliv o zamilování.  Z této úrovně nám pěkně frčí i tvorba vlastní reality – viz článek „Tvoříme si svoji realitu“. Na této úrovni se už začínají dít skutečné zázraky, včetně spontánních uzdravení, nad kterými i lékaři nevěřícně kroutí hlavami.

A dále pak krásná hladina RADOST (540), kdy cítíme vnitřní štěstí třeba i nad tím, že pomalounku sněží nebo pavouk upředl nádhernou pavučinu. Nebo sdílíme radost s dětmi, které výskají a řádí v bazénu či nad kaluží v lese. V hladině radosti je ukrytý i humor. A proto tedy smějme se. Smějme se na sebe i sami sobě. Smích, jak je známo, léčí.

Všimněte si, prosím, ještě emocí jako důvěra, optimismus, odpuštění, pochopení, úcta, klid. Právě toto jsou emoce, které jsou v běžném životě velmi přínosné a činí nám bytí v každém ohledu lehčí. Avšak v procesu léčení a uzdravení jsou absolutně nezbytné.

Energetické úrovně 700 až 1000 pak již patří osvíceným, jako jsou Krišna, Buddha, Ježíš Kristus.

Tyto jednotlivé úrovně vědomí na nás samotné působí jako filtr, přes který se k nám dostává okolní svět. Jako bychom si nasazovali brýle a teprve skrze ně vnímali naši životní realitu. Podle toho z jaké úrovně vědomí brýle nosíme, takový svět vnímáme a prožíváme.

K tomuto se mi líbil  velmi trefný Hawkinsův příklad – tulák, který se v odrbaných, ušmudlaných šatech objeví na rohu ulice a my, jak ho můžeme vnímat:

• z úrovně hanby (20) ho vidíme jako odporného, špinavého, nechutného
• z úrovně viny (30) si říkáme, že je to jeho chyba, zaslouží si to, určitě zneužívá sociální dávky
• z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci, kdy naše společnost s problémem bezdomovců neumí nic udělat
• z úrovně žalu (75) vidíme starého muže, který vypadá tragicky, nepřátelsky, bezútěšně
• z úrovně strachu (100) volám policii ještě předtím, než spáchá zločin
• na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s tím nikdo nic neudělá?
• z úrovně hněvu (150) se starý muž zdá být útočníkem nebo se ptáme, proč jsou v naší krajině takové podmínky?
• z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme
• z úrovně odvahy (200) si říkáme, že člověk potřebuje práci, přístřešek k žití a máme chuť s tím něco udělat
• z úrovně neutrality (250) nám připadá, že je to v pořádku, vůbec nikomu neubližuje
• na úrovni ochoty (310) k němu přijdeme, nabídneme cigaretu, popovídáme si, pokusíme se ho rozveselit
• na úrovni přijetí (350) nás bude napadat, jaký asi poutavý příběh by se mohl za takovým chlapíkem skrývat
• z úrovně rozumu (400) se ho snažíme pochopit nebo o něm přemýšlíme jako o subjektu pro psychologickou nebo sociologickou studii
• na vyšších úrovních vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání a který nám ostatním chybí. Muž se nám zdá, přátelský, klidný, veselý, moudrý.
• nad úrovní 600 (klid) ho vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.

Co tedy s tím?

Vědomou změnou vnitřního světa změníme i ten svět venkovní.

Nechť tedy láska, radost a mír jsou našimi každodenními spojenci.

Slunce v duši a úsměv na rtu všem…