Předvánoční úklid

Věřte, nevěřte, kráčíme k vánocům. Teplé letní dny a večery jsou dávno pryč, úroda voňavých jablíček a kulatých dýní hokaido sklizená, záhony pěkně zakryté slámou a připravené na zimní odpočinek. Tep zahradního života se klidní, začíná poletovat sníh, vše se ukádá k zimnímu spánku a my se pěkně krok za krokem suneme přes advent k vánocům.

Ovšem než nám domovy provoní vánoční stromeček, máme ještě dost času na pořádný předvánoční úklid. Nebojte, nemám na mysli smýčení ve skříních a zapomenutých policích, ale jde mi o protřídění a odložení neprospěšných myšlenek, které se nepozorovaně usadily v našich hlavách, úsudcích, v našich duších. A aby se nám v tomto ohledu lépe gruntovalo, podělím se s vámi o velmi zajímanou informaci, která si mě našla a kterou se vám pokusím ve zkratce interpretovat.

Vědci přišli na to, že člověk má za den cca 70 tisíc myšlenek. Z toho jen necelých 10% jsou myšlenky nové. To znamená, že 90% myšlenek si člověk neustále dokola, den co den, opakuje a vytváří si tím v hlavě vyšlapané cestičky, jakýsi automatický software, který nám běží na pozadí, aniž bychom o tom věděli. To by nebylo tak zlé až na to, že více než 70% z těchto opakovaných myšlenek jsou myšlenky negativní.

Takže dokud si na to nedáme pozor, myšlenky si zcela vědomě nepohlídáme, pak cca 3/4 myšlenek v každém dni je špatných, nedělají nám dobře ani na těle ani na duši. Pak jsme celí rozmrzelí, nespokojení, ublížení, prostě nejsme šťastní. V myšlenkách se motáme a točíme stále dokola. Tímto neustálým každodenním opakováním se pak v našich myslích utváří nepřekonatelný odpor, nechuť k něčemu či někomu. Z myšlenek se stává postoj či zvyk, naše přesvědčení, naše pravda.

Ovšem naprostá bomba je poznání, že minimálně 50% těchto opakujících se, v podstatě minulých, vzpomínkových myšlenek, není pravdivých.

To je, co? Já to snad musím napsat ještě jednou.

Z NAŠICH OPAKOVANÝCH MYŠLENEK 50% NENÍ PRAVDA.

Jak se nám to tak může stát?

Naše mysl je kreativní takovým způsobem, že každý den si k opakované myšlence jen tak mimoděk malinký kousek přidá nebo naopak ubere. Je to jako hra na tichou poštu. Nebo jako když první den nakreslíme do sešitu čáru a pak každý den pěkně poctivě si tuto čáru zopakujeme, obtáhneme, překreslíme ji. Dovedete si představit, jak tato původní tenká linka bude vypadat za týden? A co pak za měsíc, za rok? Namísto jednoho tahu pěkné úzké pěšinky pak máme tučnou nabubřelou dálnici a už ani sami při nejlepší dobré vůli nerozeznáme, jak bylo vše na začátku. Prostě úplně jiný příběh. Vznikají pak z toho zacyklené pocity viny, nenávisti, strachu, obviňování sebe sama i druhých.

A teď považte, co nám taková nafouklá, přitom jen z poloviny pravdivá stará křivda udělá s našimi životy, s naší imunitou, s našim zdravím. Pamatujete na vysvětlení, jak naše vnímání utváří naše bytí? Proč je pro naše zdraví tak zásadní, jestli se cítíme šťastně? Jak naše vědomí utváří náš fyzický svět? Mrkněte na článek „Epigenetika“, tam o tom píšu trošku víc.

Takže všechny ty tříhlavé saně, které se den co den za námi připlazí ze své sluje a my se s nimi všemožně potýkáme a zaháníme je, jsou ve skutečnosti jen pouhé větší ještěrky a určitě nestojí za naše trápení.

Za mě nádherný poznatek 🙂

Přimlouvám se za to, ať při tom našem předvánočním uklízení vyndáme ze skříní nejenom staré svetry a další materiální haraburdí, ale ať vymeteme z polic či ze skříní i myšlenkové kostlivce. Pak nechejme s klidným svědomím tyto bubliny splaknout a vědomě je odmítněme jako zastaralá, k životu nepotřebná přesvědčení s tím, že je odložíme třeba na kompost k přirozené recyklaci. A nebo je pošleme tam nahoru, do absolutna, k přeměně v něco dobrého, láskyplného.

Přeji Vám jen a jen to dobré, krásný adventní čas a šťastné a veselé vánoce.