Epigenetika

Epigenetika, epigenetika… „Co to vlastně je?“, ptala jsem se sama sebe při prvním setkání s tímto pojmem a nelenila kouknout strýčkovi Googlovi přes rameno.

Genetika, to vím. Gen je jednotkou dědičné informace a genetika je věda, která se zabývá dědičností či proměnlivosti organismů s vazbou na tyto geny. Přesto ze zvědavosti klikám na wikipedii a potvrzuji si, že genetika je vědou velmi mladou, která své boom zaznamenala až ve 20. století. Za zakladatele současné genetiky je považován Johann Gregor Mendel, který jako první předpokládal existenci genů. Po matematickém zhodnocení výsledků zjistil, že se nedědí přímo znaky, ale vlohy pro ně.

Předpona epi-, to taky znám, to by mělo být nad-. „Že by něco nad geny?“, přemýšlím a už zaměstnávám strýčka Googla podruhé.

Dozvídám se, že  epigenetika je věda, která sice vychází z genetiky, ale jde dál a boří původní mýtus o genech. Vědci z oboru epigenetiky zjistili, že geny, které v sobě nosíme, se zapínají nebo vypínají v závislosti na faktorech životního prostředí. Není tedy pravdou, že pouhá přítomnost genu nutně znamená onemocnění, třeba po dědičné linii. Pravděpodobnost, jestli se onemocnění projeví nebo ne, je 50 na 50. Všechny geny jsou spojeny s onemocněním. To ano. Ale nezpůsobují jej.

Nejsou to geny, co má moc nad našim životem. Co tedy řídí aktivitu genů? Co řídí osud našich buněk?

Jednoduše, srozumitelně a přitom zaníceně a s hloubkou vědění o tom hovoří univerzitní pedagog, biolog, vědec, odborník na genetiku, později na epigenetiku, Bruce Lipton Ph. D. Setkání s jeho výzkumem a učením je fascinujícím poznáním, které bylo pro mě do té doby pouze něčím tušeným (zmínku najdete již v článku Blýská se na lepší časy. A to i v medicíně). A protože mám ráda, když se věci spirituální propojují s pragmatickou vědou, pokusím se s vámi o toto poznání podělit.

Dr. Bruce Lipton svým celoživotním výzkumem zpochybňuje běžné vědecké hypotézy v oblasti genetiky, které předpokládají, že genetické informace jsou nám dány a nemůžeme je změnit. Naopak. Na základě svých objevů říká, že máme možnost ovlivňování genů a DNA prostřednictvím našeho myšlení a zaměření naší mysli.

Podle Dr. Liptona je tedy možné ovlivnit, která genetická informace se stane aktivní a která zůstane pasivní a dokonce je možné tuto informaci „přeprogramovat“. Tento pán tedy mění naše postoje ke genetické výbavě, ke zdraví a k životu vůbec. A to, myslím, docela zásadně.

Klíčovou roli v našem životě hraje naše podvědomí a programy, které jsou v podvědomí uložené. Bruce Lipton přirovnává naše podvědomí k záznamovému zařízení, do které jsou nahrávány určité programy. A to především v dětství, do sedmi let dítěte, kdy se mozek chová jako houba a nasává a ukládá veškeré informace zejména od svých rodičů a nejbližšího okolí. S těmito programy pak žijeme a právě tyto určují jak bude vypadat náš život, naše chování a životní prožitky. A představte si, 70% těchto automatických programů je negativních!

Pokud tedy nejsme spokojeni s něčím v našem životě, je nezbytné změnit programy v našem podvědomí. 

A tady přecházíme do principů kvantové fyziky (pánejo, tu vám taky slibuju už dlouho), která mimo jiné zkoumá způsob, jakým buňky přijímají informace. Spojením obou oborů, genetiky a kvantové fyziky, se dostáváme právě do oblasti epigenetiky nebo-li tzv. nové biologie, která vychází z celostního pohledu na realitu.

Epigenetika tedy říká, že geny tady jsou, ale nemají moc nás řídit. Umí jen podle našeho zadání vyrábět „stavební materiál“. Jsou jako spící armáda čekající na povel.

Co tedy řídí náš život a naše zdraví?

Jsou to signály z prostředí, které řídí naše geny. Řídí, jak se gen projeví. Jedná se o signály z našeho vnějšího prostředí (jídelníček, ovzduší, spánek, atd.), ale zejména pak o signály z prostředí vnitřního. To, co nás řídí, jsou ve skutečnosti naše přesvědčení, postoje, myšlenky, emoce, které zásadním způsobem ovlivňují a mění biochemii v krvi.

Pouze 1% nemocí je díky genům. Za zbylými 99% nemocí stojí stres. Stresem však není to samotné, co nás obklopuje. Ale stresem se stane to, jak věci z okolního světa vnímáme, jak si co připouštíme, jak na nás co doléhá, jaké emoce to v nás vyvolává. To znamená, že jakým způsobem myslíme, má za následek složení chemického koktejlu, který je okamžitě rozveden po těle a spouští a řídí aktivitu našich genů.

Tak schválně. Všimněte si, jestli jsou vaše myšlenky pozitivní nebo negativní. A zkuste si je zapsat. Alespoň 5 pozitivních denně. Má to parádní dopad. Začnete si svoje myšlenky uvědomovat, těm pozitivním věnujete čas a pozornost a začne se vám postupně měnit obraz světa, ve kterém žijete. Uvidíte. Máme se vlastně krásně. A pěkně nenásilně a přitom vědomě si můžeme krůček po krůčku postupovat do tvořivých, pozitivní energií nabitých, hladin úrovní vědomí (více v článku Mapa úrovní vědomí).

Jak člověk žije, jaké jsou jeho přesvědčení a emoce, má mnohem významnější vliv na jeho zdraví, než jsme předpokládali. Je totiž doslova možné si svým myšlením přivodit lecjaký moribundus. A to rozhodně nikdo z nás nechce. Naproti tomu naše pozitivní přesvědčení, pozitivní myšlenky, pozitivní emoce, radost, láska, vlídné slovo, vnímání krásy života, prožívání vděčnosti za každý radostný okamžik, za každou šťastnou chvilku, dokáže řídit aktivitu genů tím správným směrem. Slovy Forresta Gumpa: „Úplně nejvíc nejlepším směrem.“

A co víc, naše pozitivní přesvědčení dokonce dokáže změnit zmutované geny na normální.

To jsou věci, viďte. Takže prací se svými myšlenkami a emocemi si každý může převzít odpovědnost a moc nad svým zdravím, nad svým životem.  Můžeme si začít tvořit svoji jedinečnou skvělou realitu.

Jsme daleko mocnější, než si dokážeme představit.

Ovšem vědět o tom, je jedna věc. Přijmout to za své, je věc druhá a začít vědomě praktikovat, je věc třetí. A ta je nad míru složitá. Někde jsem zaznamenala příměr, že to je jako s čištěním zubů. Přečteme si letáčky, dozvíme se z reklamy, jak je každodenní péče o chrup zdravá a nezbytná, ztotožníme se s tímto světonázorem a vyrazíme si koupit zubní pastu a kartáček. Potud by to šlo hladce. Ale udělat si z mytí zubů každodenní návyk, to je něco jiného. To už je práce. Kolikrát nás museli rodiče do toho nutit a přesvědčovat. Ale všimněte si, pouze do doby, než se z toho stala rutina, kterou děláme jaksi automaticky, poslepu. V tu chvíli máme vyhráno. Náš nový návyk se zaryl pěkně do podvědomí a naše mysl už proti tomu nebrojí, už se náš pomyslný hřebec nevzpouzí.

A funguje to naprosto stejně i s našimi myšlenkami, emocemi, přesvědčeními, postoji. Pokud tedy chceme mít šťastný život, zdravé tělo, krásné vztahy, musíme si je nejprve vědomě pozitivními myšlenkami začít tvořit, a pak hýčkat a rozvíjet a znovu hýčkat a rozvíjet tak, aby se nám pěkně uhnízdily v podvědomí a rozkvetly.

Proč je to tak důležité dostat své pozitivní myšlenky do podvědomí?

Vědci přišli na to, že pouze 5% myšlenek za celý den máme skutečně vědomých. Zbylou část dne, tj. celých 95% jedeme na autopilota podvědomí. Takže skrze změny podvědomých programů máme obrovskou moc řídit svůj život. Nová přesvědčení ve své vědomé mysli jednoduše nestačí. Jsou pěkným začátkem, ale je potřeba je začít přepisovat, otiskovat, vypalovat do podvědomí.

Dobře, jak tedy změnit podvědomou mysl? 

Pan Dr. Lipton jmenuje 3 osvědčené způsoby:

  1. Hypnózou – například těsně před usnutím si do uší pouštět meditaci zacílenou na nové myšlenky a s nimi spojené pocity štěstí
  2. Opakováním – například si při každé možné příležitosti opakovat „jsem šťastný, jsem šťastný, jsem šťastný“, až nakonec šťastný jsem
  3. Energetickou psychologií – vychází se z toho, že každý pocit má i fyzické projevy, přičemž při terapii se kombinuje pohovor s poklepem na akupunkturní body tak, aby došlo ke změně vnímání dané situace, k přijetí a k eliminaci nepříjemných pocitů. Pravda, v tomto bodě jsem čistý teoretik.

Tak co vy na to? Jdeme do toho společně? Myslím, že všichni máme své rezervy a všichni máme pár oblastí, na kterých můžeme ještě zapracovat. Tak směle do toho. Máme obrovskou moc začít si tvořit svoji budoucí realitu. Já už na sobě nějaký ten pátek pěkně makám a zpětná vazba je úžasná (mrkněte na článek Tvoříme si svoji realitu).

Ať se tedy i vám pomyslné „čištění zubů“ své duše jen a jen daří.

P.S. Všimli jste si, že to nejsou žádné babské povídačky? Že se nám to všechno začíná pěkně propojovat přes vědecké kapacity? Paráda. A už jste psali Ježíškovi? Jako tip na případný vánoční dárek přidávám knihu od Bruce Liptona Ph. D. – Biologie víry. Taky si napíšu. 

Miluji svůj život ještě víc, než kdy dřív. Moje sdílená cesta od onkologické diagnózy ke změně a uzdravení je inspirací a nadějí pro všechny, kteří čelí podobné životní situaci a mají odvahu pro změnu. Ukážu vám svoji cestu tak, aby posloužila i vám. Můj příběh si přečtěte zde