Ze zkušeností Indiánů ze Severní Ameriky

Včera na procházce v lese jsem byla sama. Někdy to tak dělávám a řeknu vám, má to něco do sebe. Toulám se bez předem daných cílů nejen po krajině lesní, polní, luční či horské, ale zároveň i po krajině vlastní mysli, po krajině vlastní duše. Je to pro mě, jako bych vstoupila do svého vlastního kostelíka. Chvilku to sice trvá, než odložím všechny ty každodenní povinnosti, starosti, stresy, které si každý z nás s sebou vleče (jako naložená mula), ale pak jemný hlásek duše konečně dostane prostor promluvit. Mysl i srdce se otevřou, jako by se z poupěte rozvinul květ. My se klidníme, čistíme, vylaďujeme a cítíme to až v morku kostí.

Mám ráda být sama se sebou. Najednou je prostor si uvědomit spoustu souvislostí. Nespěchám. Dělám si na sebe čas.

A nedávno jsem si dokonce všimla, že přesně jakou krajinou přírody se toulám, do takové tóniny se ladí i má duše.

Na horách, na kopcích, kde se nám otevírají pohledy do krajiny dolů pod námi, se cítím tak nějak „blíž k nebi“. Jako by ta nadmořská výška měnila nejen klíma, ale i úhel pohledu. Je pak mnohem jednodušší pohlížet na všechno více s odstupem, být nad věcí, neboť právě tady cítím, jak malinkou nickou na tomto světe jsme. Automaticky mi naskočí: „Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Zároveň s klidnou myslí vím, že tak to bylo, je i bude a že na tom nikdo nic nezmění, i kdyby se sebevíc snažil. A je to tak správně. Má to tak být.

Pokud se toulám krajinou dole pod horami, kde lesíky volně přechází v remízky, pole, louky a příroda je proměnlivá a přímo klokotá životem (něco se šustne ve vyhřáté trávě, kos či skřivan trylkují, vysoko nad hlavou krouží káně, potůček jemně zurčí, bzučí různí hmyzáci, stromy i tráva voní, sluníčko mě hladí a cítím vítr ve vlasech), to se má duše ladí právě na tuto činorodou energii. To jsem beze zbytku tady a teď, ale zároveň mě sem tam napadají i věci do budoucna. Co bych mohla, co by bylo pěkné, co by se mi líbilo, co by udělalo radost někomu druhému. Jsem v tónině maximální, ale stále přirozené, přírodou dané činorodosti.

Zato v lese, kdy mě koruny stromů jemně uzavřou od okolního světa do svého chrámu, moje duše často začne kráčet pěšinkami absolutně niterními. Jsem v sobě nejhlouběji. Často  se zastavuji, zvedám oči, svůj pohled vedu po stromu nahoru, pozoruji, jak se kmen větví až po ty nejtenčí výhonky s listovím. Dívám se, zakláním hlavu a abych nespadla, chytám se kmenů a tudíž cítím jejich kůži. Pardon, kůru.

A to už je jen krůček k tomu, abych si vědomě, naplno nabrala z klidné a zároveň silné energie stromů.

Před mnoha léty jsem narazila na publikovanou metodu „Využití energie stromů pro posílení organismu“, přičemž v  době vydání byla alternativní medicína brána jako čiré šarlatánství či okultismus a brožovaná publikace téměř za samizdat. A představte si, tato útlá brožurka dlouhé roky pospávala zapomenutá mezi ostatními knihami, přečkala 4 stěhování a doslova a do písmene z knihovny na mě vyskočila právě v době, kdy jsem nasávala „alternativní“ informace k podpoře léčení a zdraví. Synchronicity opět neomylně zafungovaly. Ale to je na delší povídání, o tom až jindy.

Popisovaná metoda MUDr. Vaňka a Ing. Dvořáka vycházela ze zkušeností Indiánů ze Severní Ameriky, kteří při svém vyčerpání objímali stromy a zaklínací formulí žádali strom o sílu a energii. Mám velké štěstí, že žiji na zahradě u lesa a tudíž v kontaktu se stromy jsem skutečně denně. V mém psychicky i fyzicky náročném období jsem však mimo obvyklé procházky začala chodit k několika svým „velikým bratrům“ pravidelně a cíleně. Byl to jeden z dílků skládaného puzzle zdraví/uzdravení.  Naplněná energií jsem se pak cítila stejně jako po práci s energií v józe nebo čchi kungu. Vracela jsem se blažená s úsměvem na tváři. Navíc ve chvílích nejtěžších jsem na jakékoliv cvičení neměla ani sílu ani náladu, zato ke stromům mě to pouštělo. Co říkám, ono mě to mezi ně a k nim doslova táhlo.

O metodu využití energie stromů se tedy s vámi velmi ráda podělím. Funguje perfektně.

Pokud máte skutečný zájem začít s využitím energie stromů, v prvé řadě si udělejte čas. K vyhlédnutému stromu, který si vás něčím přitáhl, se vydejte sami (klidný pejsek nebo spící dítě v kočárku nevadí), v čase, kdy vás nikdo a nic nebude rušit. Mobily zahoďte nebo alespoň přepněte na letový režim. Měli byste se cítit v bezpečí a s myslí vymetenou od přehršle myšlenek, nastavenou pouze na podprahové vnímání.

Tak tedy postavíme se ke stromu čelem, přitiskneme se ke kmeni stromu včetně dlaní. Levou ruku na kmeni zvedneme výš, pravou necháme dole a cíleně se soustředíme a ladíme na energii stromu. Svůj dech vedeme po kmeni, po větvích až někam nahoru do nebe, do universa, kde si do každého šlahounku nabereme životní sílu jako do dlaně. Při výdechu ji taháme stejnou cestou zpět k sobě přes hlavu, srdce až do podbříšku nebo kamkoliv jinam v těle, kde potřebujete posílit. Jsme soustředění, koncentrovaní, ale zároveň uvolnění. Poděkujeme životu za tyto okamžiky, které nám přináší a postupně mysl zaměříme jen na svůj dech a na své přání. Plně se mu věnujeme po dobu alespoň 3 minut.

Potom zvolíme další polohu tak, že se obrátíme ke kmeni stromu zády, dlaně přitiskneme ke kmeni a o strom se opřeme. V této poloze se opět soustředíme na energii stromu, pěkně si s ním dýcháme a posíláme své přání až někam do vesmíru, a to opět alespoň po ucelenou dobu 3 minut.

Ranní pobyt se stromy je nejlepší. A nebojte, k nadměrnému načerpání energie dojít nemůže. Zkuste to i vy.

Závěrem ještě dnešní bonus ode mne pro vás:  stromy 3 x od B

Buk – účinkuje proti bolestem hlavy, migrénám, podporuje soustředění člověka, je vhodný pro lidi intenzivně duševně pracující. Je možno načerpat dobrou náladu a elán.

Bříza –   zažehnává chmury, podporuje zájem o řešení problémů, navozuje dobrou náladu, výborný strom pro melancholiky.

Bez, tedy černý bez – má skvělý účinek na játra, podporuje látkovou výměnu, je močopudný, je vhodný při problémech sleziny a působí dobře při hojení. Celkově omlazuje tělo i duši.

Přeji vám pěknou lesní terapii.