Chlad je tvůj přítel

Nevím, jak to máte vy, ale já obvykle na začátku ledna končím rekapitulaci roku předešlého, končím pomyslný úklid sama v sobě. Během vánočního období průběžně až někdy do silvestra vymetám všechna zákoutí v hlavě a přemítám, rozjímám, hodnotím, přebírám a všechno nepotřebné, co se mi během roku z jakýchkoliv příčin nepovedlo, odkládám k dalšímu přetvoření, ke zkompostování nebo rovnou spálení očistným plamenem ohně (to jsou ty naše zapálené svíčky, děláme to odpradávna podvědomě všichni).

A pak najednou obracím svůj fokus dopředu a začínám se dívat do roku nastávajícího.

Žádná velká předsevzetí nemívám, ale přeci jen mi naskakují myšlenky s nápady, co bych kde mohla vylepšit či co bych si mohla dopřát.

Mezi několika oblastmi vybírám jednu, o kterou bych se s vámi ráda podělila. Souvisí totiž s naší kondicí jak fyzickou tak i mentální. Souvisí s otestováním převahy naší mysli nad hmotou a tím i k umetení naší cestičky k lepším zítřkům. A přitom je každému dostupná. Nejde o nic banálnějšího, než-li je otužování.

„Haa“, teď si řeknete, „a je to tady. Wim Hof. Bláznivý Holanďan, co se noří do vody plné ledové tříště a blbne hlavy tisícům lidí po celém světě.“

Přátelé, trefa do černého. Máte pravdu. Ovšem jen částečně. Výkony tohoto ledového chlápka jsem zaznamenala již před několika lety a v podstatě není možné je přehlédnout. Učí svět dýchat a vylepšit si imunitu. Jeho fenomén spočívá zejména v tom, že nejenže dělá velmi neobvyklé věci, ale on se při tom svém ledování nechává monitorovat všemi různými diagnostickými přístroji včetně odběrů, čímž v podstatě předkládá odborné i laické veřejnosti nezvratné důkazy o léčebných účincích jeho počínání. Při tom je natolik opravdový, že se stal v této oblasti ikonou a inspirací pro obrovskou masu lidí.

Pokud máte hlubší zájem o metody otužování a dýchání Wima Hofa, včetně popisu veškerých blahodárných účinků, velmi lehce si je najdete na internetu.

Mě osobně zaujala informace ohledně hnědého tuku, který je předurčen k ochraně člověka před chladem tím, že umí velmi rychle zareagovat na výkyvy teploty a je v tomto ohledu pro naše tělo okamžitě využitelný. S tímto hnědým tukem (pod mikroskopem údajně skutečně hnědým) se rodíme, ale postupně díky převeliké oblékací péči rodičů, jej ztrácíme. A co víc, začínáme se obalovat tukem bílým, který vytváří nám všem dobře známé tukové polštářky až duchny. Ovšem pozor, není nic ztraceno. Začneme-li postupně vystavovat naše zhýčkaná tělíčka působení chladu, hnědý tuk se nám začne znovu vytvářet a to dokonce na úkor tuku bílého. Ano, čtete dobře. Otužování příznivě působí při hubnutí, neboť hnědý tuk „požírá“ tuk bílý, přičemž se nehromadí v oněch nepříjemných pneumatikách. Po vánocích dobré vědět, viďte?

Nicméně toto je již pověstná třešnička na dortu. Hlavní význam působení chladu na náš organismus je zejména v tom, že při tomto procesu dochází k absolutní změně v biochemii člověka, což má dalekosáhlé účinky na tělo. Dokáže restartovat tělo na mnoha úrovních, včetně imunitního systému. Kardiovaskulární i hormonální systém si zatrénují a naše nervová soustava dostane příležitost se přeladit ze sympatického nastaveni do parasympatiku, který nám zprostředkovává relaxaci, léčení, trávení, rozmnožování. Tělo samo likviduje veškeré záněty v těle, likviduje nevítané viry i baktérie a poradí si i s civilizačními/chronickými chorobami (související článek Blýská se na lepší časy, a to i v medicíně).

Proto také Dr. Budwig při režimu léčení rakoviny za pomocí lněného oleje na každodenním otužování trvala (související článek Dej si olej). A jelikož setkání s chladem, neřku-li s ledem, představuje značný diskomfort, pro naši hlavu je to docela velká práce. Tady skutečně musíme zapojit své mentální schopnosti, aby mysl zvítězila nad hmotou a překonala naše dobře známé: „No to snad ne…To nedám…“

Přátelé, jestli vám nevadí se nořit do ledového potoka v létě, v zimě, pak klobouk dolů. Už nemusíte dál číst. Jste prostě skvělí.

Ovšem pokud vás otužování láká, ale s chladem se zatím jen tak jemně okukujete, malinko namlouváte či koketujete stejně jako já, mám pro nás plán. Nemusíme být hned extrémisty. Postačí, když si pocit chladu budeme postupně, velmi jemně přidávat do života tak, ať nás to baví. Náš plán pro letošní rok tedy zní: „Být kreativní a užít si to!“

Mám hned několik nápadů.

Do obýváku či kuchyně si přitáhnout lavor a začít šlapat studenou vodu. Případně zakoupit lavor druhý a udělat si střídavé lázně s teplou a studenou vodou. Takový domácí Kneippův chodník. A když už budeme ve škopku, uděláme posilovnu cévnímu řečišti i horních končetin. Kolik dáme? Do začátku 2 minutky? 5 minut? Po dopsání to půjdu hned vyzkoušet…

To, co už provozuju, jsou zpěvy ve sprše. Pokud jsem před tím v tepelném komfortu, našteluju si vodu tak, abych pocit chladu (opravdu zatím jemného chladu) pěkně zvládla a to za pomoci zvukového doprovodu. Nebojte se toho. Je to můj odzkoušený způsob jak chladnou sprchu zvládnout s úsměvem (na rtech svých i mého manžela). Vřele doporučuji. Abyste si z chladu udělali přítele, musíte jej v klidu rozdýchat. A k tomuto je zpívání či broukání jakéhokoliv nápěvku absolutně předurčené (ooo sooole mííjo, o maafioo…:).

Brouzdat bosýma nohama v ranní rose či horským potůčkem od jara do podzimu, to už taky dávám. Letos tedy zkusím jemně přitvrdit. Asi půjdu do sněhu…

Otužovat se však můžeme i vzduchem. Pojďme do toho. Odložme jednu vrstvičku oblečení oproti dnešnímu normálu. Bundu či mikinu si můžeme vzít s sebou pro strýčka příhodu, kdyby nám opravdu byla zima a hrozilo by prochladnutí. Ale při prvním pocitu chladu raději nejprve zrychlíme krok. Co vy na to? Dáte to se mnou?

Přiznám se, já už jsem chlazení vzduchem začala. Včera jsme se s mužem vypravili na Lysou horu. Počasí příjemné, mraky nad horami, ale polojasno, teplota jemně pod nulou, téměř nefoukalo. Můj plán „o slupku méně“ jsem zkusila zahájit hned někde u Korýtka, kde jsme nasazovali nesmeky a já do batohu k bundě ještě přibalila svléknutou mikinu. Vyrazili jsme vzhůru. Sama jsem byla zvědavá, co to se mnou udělá, kam až mě to pustí pouze v triku. Přátelé, tak pohodový výšlap na Lysou jsem už dlouho nezažila. Lidí přiměřeně, snížku také tak akorát, že zakryl všechny šutráky a my jsme si vykračovali jako po měkounké travnaté pěšince. Užívala jsem si to a zároveň jsem jen tak mimochodem sledovala, jestli se stále cítím v komfortním chladu nebo už zima překračuje své hranice. A jen tak „nalehko“ jsem dorazila až na vrchol. Teprve tam jsem celá spokojená na sebe navlékla další slupky a dala si teplý čaj. Povedlo se, jupííí. A bylo to velmi příjemné. Jako bonus nám pak na zpáteční cestě zasvítilo sluníčko a my mohli alespoň trošku dočerpat vitamín D, který je, jak všichni víme, zejména v zimním období, nedostatkovým zbožím (související článek Sluneční hormon).

Ještě se s vámi podělím o jednu zkušenost, kterou mám odpozorovanou a kterou mi možná potvrdíte i vy. To, že se mi ježí chlupy, ještě neznamená, že je mi zima a budu nachlazená. Je to jen upozornění mého těla, abych začala být obezřetná a pohlídala si hranici mezi chladem a zimou. Jakmile se začnu klepat zimou, je zle, neboť hrozí prochlazení a s tím spojená rýmečka, kašlík, teplotka, atd. To se hledím velmi rychle zahřát. Chladu se však bát nemusím. Ba naopak. Chlad naše zdraví utužuje. Chlad je můj přítel. Chlad je i tvůj přítel.

Tak směle do toho a dejte vědět, jak na to jemné otužováníčko jdete vy, jak se vám to daří. Budu se těšit na vaši inspiraci.

Ivana

Miluji svůj život ještě víc, než kdy dřív. Moje sdílená cesta od onkologické diagnózy ke změně a uzdravení je inspirací a nadějí pro všechny, kteří čelí podobné životní situaci a mají odvahu pro změnu. Ukážu vám svoji cestu tak, aby posloužila i vám. Můj příběh si přečtěte zde
  • Jako DÁREK pro Vás eBook ZDARMA

    Získejte několik osobních zkušeností a rad pro úplný začátek cesty s onkologickou diagnózou.

  • Nejnovější články
  • Kategorie